NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stále ještě žiji v tom, že na jakýkoliv film z dílny Tima Burtona se do kina opravdu vyplatí dojít. Knižní předloha k „Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti“ je navíc prvotinou spisovatele Ransona Rigge, který se narodil na dvěstě let staré rodinné farmě v Marylandu, což zjevně podnítilo jeho fantazii při tom, když si v ní jako dítě hrál, prolézal ji a objevoval její svět. Jeho první kniha sbírala jednu pozitivní recenzi za druhou, a to nejen díky textu, ale i díky viktoriánským divnofotkám dětí, které ji protkávají. Bylo by divné, aby taková kniha ušla pozornosti Tima Burtona. Námět se do jeho rukou přímo vybízí.
A jaké to vlastně je? Jak už jsem napsal, X-meni podle Tima Burtona. Jen Profesora X hraje Eva Greenová, která má místo křesla dýmku a místo mentálních schopností umí dělat časové smyčky a převtělovat se v ptáka. Ne, tak jednoduché to přeci jen není. Hlavním hrdinou je Jake, kluk na prahu dospělosti, který má divného dědečka, jehož zvláštní historky a chování všichni přisuzují stařecké demenci. Jednoho dne objeví svého dědečka umírajícího a bez očí. Také zahlédne obludu. To spouští řetězec událostí, při kterých se dostává do viktoriánského sirotčince na ostrově kdesi u Británie, ve kterém pátrá po tom, co se vlastně stalo a co společného má jeho dědeček s bandou dětí, které mají dost neobvyklé schopnosti. A asi tušíte, že nějakou tu specialitu bude mít i Jacob.
Pak už to jde podle očekávatelné šablony, teenageři se očuchávají a zjišťuje se, že tu jsou i ti „zlí“ X-meni. Mají svého Magneta, tedy vůdce, kterého hraje Samuel L. Jackson, akorát ten místo ovládání kovu máš spíš schopnosti podobné Mystique, tedy umí se proměnit v jiné lidi. Vše samozřejmě spěje k finální bitvě, kde každý využije nějakou tu svou speciální schopnost. Tohle mi plus mínus bylo jasné už před vstupem do kinosálu. Současně jsem si ale myslel, že Burton podivuhodné postavy náležitě prokreslí, to se mu ale příliš nevede. Hlavně u záporáků tedy máte ten problém, že je nedostatečně nenávidíte (a klaďasy tím pádem málo milujete). Díky tomu je vám do značné míry jedno, jak to vlastně celé dopadne. Všechny dějové odbočky jsou navíc tak kostrbaté, že se chvilkami budete ztrácet. A to i díky tomu, že se tu občas cestuje časem. Jednoznačně chyba, že jsem knihu nečetl před filmem.
Ve filmech Tima Burtona jsem si už zvykl na to, že nefunguje fyzika, že ne všechno musí dávat smysl. Tady je podobných věcí, při kterých vždycky kroutím hlavou, trochu víc. Na co jsem si ale také zvykl, byla vizuální nápaditost, a ta tu jednoduše chybí. Některé detaily, jako například to, že slečna Peregrinová se i jako člověk chová trochu jako pták, jsou fajn, ale závěrečný souboj, kde bojuje digitální armáda kostlivců je vlastně nuda, a to jak z pohledu akce, tak vizuálna. Škoda.
Zajímavý námět, který Burton rozhodně nepřevedl na plátno tak poutavě, jak by mohl.
5,5 / 10
Miss Peregrine's Home for Peculiar Children
USA, 2016, 128 min
Režie: Tim Burton
Předloha: Ransom Riggs (kniha)
Scénář: Jane Goldman
Kamera: Bruno Delbonnel
Hudba: Michael Higham, Matthew Margeson
Hrají: Eva Green, Samuel L. Jackson, Asa Butterfield, Ella Purnell, Allison Janney, Chris O'Dowd, Terence Stamp, Rupert Everett, Milo Parker, Kim Dickens, Judi Dench, Ella Wahlestedt, Pixie Davies, O-Lan Jones, Scott Handy, Nicholas Amer, Jason Redshaw, Patricia Winker, Kornelia Horvath
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.